V překladu nejvýstižněji přeložené jako zdechlina, ale významů je povícero – mrtvola, mršina a v odborných knihách též vyvržený dobytek apod. A který chorobný mozek tento název zplodil a vdechl mu život? Byli to před více než patnácti lety kytarista Bill Steer společně s bubeníkem Kenem Owenem. Steer v té době pařil u slušně se rozjíždějících kolegů NAPALM DEATH a tak bylo o hudebním směru rozhodnuto. Grind core. Jako spřízněné duše našel Jeffa Walkera (ex-ELECTRO HIPPIES), který se ujel drtit silné struny a zpěváka slyšícího na jméno Sanjiv. Po textové stránce nebylo dlouhého rozmýšlení vzhledem ke skutečnosti, že Bill studoval biologii. Na v té době nepříliš propíraném tématu postavili též svou zvrácenou image. Po nahrání prvního dema Flesh Ripping, Sonic Torment obsahujícího 13 písní slyšel jeden kotouček Dig Pearsen z domácích Earache records. Při poslechu nemocně nalazených kytar, zvířecího vokálu podporovaného smrští bicích vytušili na firmě nezbytný talent a ihned nabídli CARCASS smlouvu na velkou desku.

V červenci 1988 byla vyvržena první mršina s názvem „Reek of Putrefaction“ (Zápach hniloby). Vokální party si zde rozdělili Jeff s Billem neb pěvec Sanjiv bandu chirurgů před nahráváním opustil. Produkce desky se ujmuli samotní hráči společně s Paulem Talbotem. Z dnešního pohledu zvuk vyznívá hodně podzemně, ale na hudební scéně se zárodku dařilo více než dobře. Dvaadvacet nekompromisně rychlých grindových kapitol zachycených v drážkách desky s všeříkajícími názvy jako Hnisavý proces (Supporation), Kolonie červů (Maggot colony) či Zuhelnatělé oční důlky (Carbonized eyesockets) se rozšířilo mezi fans rychlostí planých neštovic. Při živém prezentování své tvorby dokreslovali atmosféru koncertů promítáním různých zvrácených obrázků, podobných těm, které je možno zahlédnout na obalech jejich desek. I mnoha otrlým fanouškům vyrážely dech jakési koláže ze zmasakrovaných lidských těl a jejich částí.

Jak jsem už napověděl, i druhá fošna se nesla v duchu rize zdravotním, čemuž byl uzpůsoben i název „Symphonies Of Sickness" (Symfonie choroby). Před tímto albem je ještě vydáno EP The Peel Session (Strange Fruit). Pro nahrávání přijala pozvání vycházející producentská hvězda Colin Richardson, se kterým se zavřeli ve studiu „ Slaughterhouse“. Výsledkem byl výrazně lepší zvuk, který vyzdvihoval větší hráčskou vyspělost anglického tria = propracovanější kytarové pasáže, solové party, bubenická smršť a střídavě záhrobní Billův vokál s animálním Jeffovým projevem. Který core maniak by dnes neznal zlidovělé písně jako Exhume To Consume či Ruptured in Purulence? V té době se Steer rozhodl veškerou svou lásku věnovat CARCASS a definitivně opouští NAPALM DEATH. V roce 1990 bloudí společně s německými ATROCITY na prvním evropském turné „Symphonies of Blue Blood“ a díky sametově opředené revoluci se mohou zastavit i v ostravském regionu. Na americkém kontinentu rozehřívají publikum pro DEATH. S cílem neustrnout na místě a rozvíjet své hudební choutky přijímají druhého kytaristu s deathových CARNAGE švéda Michaela Amotta. Následuje další turné na starém kontinentě po boku FUNERAL NATION a MESSIAH. Plni nápadů se zavírají v Amazon studiu v domácím Simenwoodu.

Třetí opus „ Necroticism – Descanting The Insalubrious" (Odumírání – nezdravé zpívání protihlasu) z roku 1991 si začíná nebezpečně pohrávat s deathovými prvky. Skladby jsou do posledního tonu propracované a přes nezvyklou delší stopáž nedají posluchači šanci k polevení pozornosti. Smrtící rify se snoubí s grindovými pasážemi doprovázeny nezaměnitelnými vokály. Pro mnoho fans tohoto ranku se právě toto LP stalo v tvorbě CARCASS vrcholem. V roce 1992 následuje turné „Gods of Grind“ s ENTOMBED, CATHEDRAL a CONFESSOR a vydání EP „Tools of The Trade“. O rok později vystoupení s DEATH, CANNIBAL CORPSE,TIAMAT a GOREFEST. Stihnou ještě opustit divnými chutěmi se zmítající Earache records a ukrýt se pod ochranná křídla kolosu Columbial/Sony music.

Stále věrni Colinu Richardsonovi opanují studio Pastry v Liverpoolu, aby za více jak měsíc vytvořili dílo pojmenované „Heartwork“ (Srdeční činnost). Zde se definitivně loučí se svým chorobným logem a grindovými tony a přiklánějí se více k deathu. Mnoho ortodoxních fans jim ukazuje záda, ale větší část přijímá desku kladně, čehož důkazem je zaplněná pražská Pyramida při poslední české zastávce s DARK SIDE a M.A.C. of MAD 6.2. 1994. Zde se již představil na místě kytaristy Mika Amotta technik BRUTAL TRUTH Mike Hickey (ex-VENOM,CATHEDRAL). Jeho trvání má však jepičí život a po turné v zemi vycházejícího slunce jej nahrazuje nepříliš známý Carlo Regedas (ex-DEVOID). Následuje další tour s BODY COUNT a po USA. Veřejnosti se připomínají EP „Heatwork“. Upouštějí od zvrácených obalů a začínají se více věnovat psychologickým záležitostem, a to i po textové stránce, kterou obstarává od druhého alba Walker.

V roce 1996 vychází poslední studiový kousek příznačně nazvaný „Swansong“ (Labutí píseň), opět u Earache records, neboť Columbia/Sony music je ze svých spárů vypustila. Materiál je pořád příznačný Jeffovým vokálním pokladem, ale hudebně se svým začátkům silně vzdalují. Na death metalový spodek navazují barvité heavy melodie většinou ve střednědobém tempu. Nemusíte se však bát, že by jste na první poslech nepoznali typický Carcasácký sound. Po vydání alba odchází zakládající člen Bill Steer a tím vlastně předznamená konec celé kapely.

Jejich domovská firma ještě vydává chvályhodné dílko „Wake Up And Smell The Carcass“ kde je možno se zaposlouchat do raritek z EP, kompilací , to vše doplněné o nejhitovější věci. K této příležitosti byla vydána i stejnojmenná videokazeta se všemi klipy a dvěma koncertními nahrávkami. Za zmínku ještě stojí pocta tomuto nezapomenutelnému kultu vycházející u Displeased records v roce 2001 pod názvem „Requiem of Revulsion a tribute to Carcass“, kde se vyřádili smečky jako DEAD INFECTION,REGURGITATE,NASUM a další ...

GRF: Historie je převzata z internetu,ale je skoro stejná s tou kterou jsem uveřnějnil i před časem v Garfweeku,kde jsem ji ovšem psal já.