Kniha literárního historika a teoretika Martina Pilaře (působí na filozofické fakultě Ostravské univerzity) je de facto prvním pokusem o analýzu undergroundové literatury. Představuje myšlenkově ucelený soubor studií týkající se literatury českého undergroundu především 50. a 60. let. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a literárnímu dílu Vladimíra Boudníka, Honzy Krejcarové a Ivo Vodseďálka. Rozsáhlá část je věnována též samotnému vymezení pojmu undergroundové literatury a její zasazení do světového kontextu. Samostatná kapitola je pak věnována undergroundu 70. let, kde jsou srovnávány nejčastěji užívané archetypy v oficiální a samizdatové literatuře.

Co vlastně znamená pojem underground? Jaký má vztah k pojmům podzemí, zakázaná literatura a disent? Kde se v poněkud nepřehledném prostoru kultury 2. poloviny 20. století nachází její místo?

Autor knihy přináší řadu dokladů o tom, že underground je svébytným literárním fenoménem neodlučitelně spjatým s českým kulturním životem v 50. a 70. letech – by? se vědomě zabydloval na úplné periferii soudobého dění. Dosavadní tradiční estetická měřítka při jeho hodnocení selhávají; přitom je s časovým odstupem stále více zřejmé, že nešlo o pouhý společenský úkaz. Underground totiž po sobě zanechává texty, bez nichž by české literatuře cosi podstatného chybělo.

Nová kniha je zatím nejobsáhlejším a nejucelenějším dílem věnovaným této těžko charakterizovatelné součásti literárního života.

PS: O tomto byl i článek ve fanzinu Trhavina č.2