v/a: Asi jsme byli z jinýho těsta
Undergroundové nakladatelství Tarantino a Čert se přihlásilo s novou publikací, která tentokrát nese název „Asi jsme byli z jinýho těsta!“ Na výlučnosti si (nejen) názvem zakládal i předchozí titul „Smradi, kterým všechno vadí“ a má na to plné právo. Útlá knížka je opět nabitá rozhovory (hned sedmi), písňovými texty, poezií a punk se zde skloňuje ve všech pádech. Pojďme se teď prosvištět jejím obsahem.
„Otvírákem“ je povídka Michala Brzáka nazvaná příznačně Volba osudu. Suverénně napsaný text o jednom nevšedním drogovém výletu party čerstvých maturantů, který se pro některé z nich stane „osudový“. Žádné zbytečné moralizování, prostě syrově zaznamenaná fakta, nenucený příběh napsaný s velkým přehledem.
To samé můžeme říct o „pražském floutkovi a seladonovi“ Samiru Hauserovi, jehož Arabátko se pro svůj věhlas jistě brzy dostane do školních čítanek. V této knížce ale světlo světa spatřila čtveřice Samirových písňových textů s temně erotickou a dekadentní poetikou, které jakoby napsal nějaký súfijský mystik na lihovém turné po nočním velkoměstě: „Šli jsme dolů k hoře / a popíjeli víno / nestarali jsme se o druhé / líbajíce vycházející slunce. / Jsme milenci / milenci v nebezpečí.“ Nejstručnější a nejzábavnější rozhovor se vede právě se Samirem, o comebacku Vanessy a vůbec o životě: „Jsem rentier, dělám hovno!“
Poezie Moniquity má jedinou slabinu v přílišné umluvenosti, kterou tak shazuje občasné záblesky své posmutněle křehké poetiky, kterou to kostrbaté poutání slov do rýmů: „A z dívky nevinné / Stal se notorický pijan“ nebo občasné „do prdele“, prostě ruší. Ale tam, kde básně plynou volně je poesie nejopravdovější (b. Nádech), takže příliš nevadí absence nějakého jasného poselství a myšlenky. Prostě emoce a expresivita, ber nebo nech být. Oproti tomu veršovánky „hudebního kritika a kerkonošského pisálka“ Radima Řezníčka jakoby se nemohly rozhodnout, jestli budou vtipné, hravé, útočné, angažované nebo všechno najednou, ale moc dohromady to nejde, harrachovský Petr Bezruč se z něho zatím nestal, i když v básni Generace zkurvysynů k tomu má docela blízko.
Podstatnou část „jinotěstové“ knížky ale tvoří rozhovory se zajímavými osobnostmi hudební scény. Leader projektu Kaviar Kavalier Necrocock mimo jiné prozradí, na co potřeboval při koncertech „gumovou oranžovou zakolíčkovanou cévku“. Dalším zpovídaným je Rusák, který zbilancuje své působení v Abraxasu a dalších osmi kapelách: „Takže kecám, první pořádná kapela byla Omnibus. 77 betlémů byla až pak. Už si to moc nepamatuji.“
Ke kauze punkáčů údajně spolupracujících s StB, kterou v předchozí knížce rozvířil Šantrůček, se v prohlášení vrací jeden z obviněných Petr Růžička, který sebekajícně a otevřeně přiznává, jak to tenkrát bylo („mohl bych tady jmenovat několik svých punks kolegů, co tam takto figurují, ale není nic, co by mě omlouvalo, byl jsem prostě posera, ale kdo tvrdí, že by byl tvrdej a nepodepsal by to – tak kecá“). Myslet si můžem cokoliv (zvlášť, když jsme tu dobu nezažili), ale skutečnost není tak jednoduchá, jak si zřejmě někdo myslí… Do minulosti se ponoříme i s pamětníkem počátků českého punku Sáčkem, který zavzpomíná i na „legendární“ pád Petra Sida Hoška z okna: „…údajně přišla do pokoje Sidova babička a říká: Chlapci, nevypadlo Vám něco z okna, nebyl to náhodou náš Péťa?“. Dalšími zpovídanými jsou Sakala z Projektu Parabelum, kytarista SPS Jerry Machek a Ráďa Smráďa.
„Jinotěstová“ knížka je uhnětená z pestré směsice článků, rozhovorů, novinek, dobrých i méně povedených básní, pohledů do minulosti, autobiografických zpovědí, legendy se tu objasňují a možná se i zakládá na nové. Osobností, o kterých nebylo dlouho slyšet je tu celkem dost a i nezasvěcenec a ignorant si přijde na své. Koho nezajímá archeologie punku, jistě ocení Samirův anglický humor, povídku Michala Brzáka a za přečtení určitě stojí i vzpomínka na Raybeeze, člena HC legendy Warzone. Jistě, dobrý zboží nemusí být pro všechny, ale kvalita nové knížky z „podzemí“ oproti předchozímu titulu určitě o třídu stoupla. A ty chybějící čárky si už v duchu DIY může doplnit každý sám…
z recenze na www.diycore.net