jednoho podzimního dne jsem se probíral příchozími maily a tam byl i jeden od samotné "legendy" českého noise. Otevřu mail a sám Radek K. se mne ptá, že brzy vyjde nová kompilace u nového labelu a jestli bych na ni nenapsal recenzi. No jasně, že ano! Za několik týdnů mne přišel balík přímo od vydavatele Dysphoricam Audio z Brna. A moje nálada začla povážlivě klesat. Desku jsem vyfotil, fotku dal na fejs a desku do regálu. Nějakou dobu jsem chodil okolo, až sem se tedy odhodlal vstoupit do "jámy lvové" Toto dvojalbum má zajímavý, jednoduchý obal prostě takový, který u takových alb bývá. Na kompilaci se sešlo 8 kapel, které se pohybují v žánrech avantgarda, krautrock, freejazz a tak podobně. Aby toho nebylo málo, na každé straně je po dvou kapelách a ke všemu, každá strana se jmenuje jinak. A ke všemu A-strany jsou "mluvící" a B-strany "tiché", to už jsem z toho blázen. Na moji pošramocenou psychiku jako dělané. Tak jdeme do toho. První strana má název "strana lyriky". První je kapela z Brna názvem Blachut, hrající dle svých slov alternative/krautcore. V kapele se sešli členové nějaké dřívější brněnské kapely takže takový pokračovatelé té brněnské scény. Druhou kapelou je pak Masáž, s Čertem z Gride za bubny, na basu Michal (také Gride) a na akustickou kytaru Ivan Boreš. Tak to je jiná, psychedelický freejazz ve dvanácti songách. Pojmennované podle měsíců v roce, je to vlastně zhudebnělý "Nekonečný kalendář" s texty J.H.Krchovského. Kdyby takhle zahráli někde na "Hrádečku", tak by i Jirous zbledl.  Otáčíme na druhou stranu zvanou "strana nespoutanosti". A začne šum a ruch neboť jsou zde Ohne Stunde Minuten, což je vlastně další z "mutací" Eine Stunde Merzbauten, noiseového mága Radka Kopela. Mají zde jednu skladbu, zato osm minut dlouhou. Prostě ten klasický industrial/freejazz/noise rukopis, song byl prý nahrán specielně pro tuto kompilaci. Druhou kapelou je pak "eá" ze Suché v Severních Čechách. Já se v tom moc nepohybuji, tak mne název překvapil, ale produkují zde dvě skladby experimentálního mathrocku s hráčkou na bicí Teresou. Hm, no chce to dostat pod kůži. Na třetí straně, zvané "strana kovu", by to i mohlo začít hrát kovově. První je kapela Mankurt z Lázní Bohdaneč hrající progresivní mathcore, toto trio jehož členové působili v Lionel Dixit zde má zde dva vály, ve kterých se zaobírají stroji a továrnami. No to je zajímavé! Další bandou, tedy spíše kvartetem, které se nás bude snažit rozdrtit je Duobetic Homunkulus z Brandýsa nad Labem. Toto kvarteto založil Wokis, druhdy to kytarista "kultovních" T.O.O.H, tak i zde se představují takovým tím stylem. Já měl zato, že to bylo dříve "duo" nebo ne? Tady jsou však čtyři, z nichž jedním je basák Wokis, kterého jistě znáte jako bubeníka neocrustových Rožava. Jak tak vidím v tom Brandýse, jsou všichni nějak "postiženi", že musí tvořit nějaký ten hluk. Dostáváme se nakonec, tedy poslední stranu zvanou "strana kávy". Na první šálek kávy si zajedeme do kraje "razovitého", přímo do srdce Ostravy, kde nám čtyři šálky naservíruje Massola. No kdo by neznal toto freejazz/grindové kombo. Toto duo tvořené Vikim ze Sheeva Yoga a saxofonistou Ádou - Neanderthal people, si k nahrání přizvalo tři - Cromagnon people, kteří pomohli ve studiu. Jiní "kromaňonci" pak vypomáhají při živém vystoupení. Z těchto opusů čiší nespoutanost a svoboda v duchu Naked City. Ale dle mého názoru na této kompilaci ten pomyslný "battle" s Masáží o ždibínek prohrává. Druhé místo je také dobré. Poslední se nám nakonec představí soubor Nachtante z Brna, dle průvodních materiálů hrající temný instrumentální sludge/jazz. A skutečně ano, jediná píseň na závěr, která vás po celé šedesát minut trvají desce spolehlivě přivede na "jiné" myšlenky. Na jaké, to už nechám na vás. Závěrem mohu řící, výborná kompilace mapující "experimentální" hudbu a na první nosič labelu, já smekám. Sám se zvědav co bude příště.